20.12.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 347/26

(1)

Rozhodnutí ECB/2010/23 (1) bylo několikrát zásadním způsobem změněno (2). Vzhledem k tomu, že je v něm třeba provést další změny, mělo by být toto rozhodnutí v zájmu srozumitelnosti přepracováno.

(2)

Podle článku 32.1 statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (dále jen „statut ESCB“) se měnovými příjmy rozumí příjmy dosažené národními centrálními bankami při uskutečňování úkolů v rámci měnové politiky. Podle článku 32.2 statutu ESCB se částka měnových příjmů každé národní centrální banky rovná jejímu ročnímu příjmu z aktiv, která drží jako protihodnotu bankovek v oběhu a závazků z vkladů úvěrových institucí. Tato aktiva mají národní centrální banky vést odděleně v souladu s obecnými zásadami přijatými Radou guvernérů. Národní centrální banky by měly vést aktiva vyplývající z plnění úkolů měnové politiky odděleně jako aktiva, která drží jako protihodnotu bankovek v oběhu a závazků z vkladů úvěrových institucí. V souladu s článkem 32.4 statutu ESCB se výše měnového příjmu každé národní centrální banky snižuje o částku rovnající se naběhlým, placeným nebo přijatým úrokům ze závazků zahrnutých do základny pasiv.

(3)

Podle článku 32.5 statutu ESCB se úhrnný měnový příjem národních centrálních bank mezi ně rozděluje v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu Evropské centrální banky (ECB).

(4)

Podle článků 32.6 a 32.7 statutu ESCB je Rada guvernérů ECB oprávněna stanovovat obecné zásady pro vzájemné zúčtování a vypořádání zůstatků vzniklých při přerozdělování měnových příjmů ze strany ECB a přijímat veškerá další opatření nezbytná k používání článku 32.

(5)

Podle článku 10 nařízení Rady (ES) č. 974/98 (3) uvede ECB a národní centrální banky do oběhu eurobankovky. Článek 15 uvedeného nařízení stanoví, že bankovky znějící na národní měnovou jednotku zůstanou v rámci svého územního vymezení zákonným platidlem nejdéle po šest měsíců od příslušného data přechodu na hotovostní euro. Rok přechodu na hotovostní euro by se proto měl považovat za zvláštní rok, jelikož bankovky v oběhu znějící na národní měnové jednotky mohou stále představovat značnou část bankovek v oběhu.

(6)

Čl. 15 odst. 1 obecných zásad ECB/2006/9 (4) stanoví, že eurobankovky, kterými byly způsobilé protistrany předzásobeny, se účtují na vrub účtů těchto protistran vedených u jejich národní centrální banky v nominální hodnotě v souladu s následujícím „modelem lineárního účtování na vrub“: celková částka předzásobených eurobankovek se na vrub účtů připíše ve třech stejných částkách v den vypořádání první, čtvrté a páté hlavní refinanční operace Eurosystému po dni přechodu na hotovostní euro. Při výpočtu měnového příjmu za rok přechodu na hotovostní euro je třeba brát v úvahu tento „model lineárního účtování na vrub“.

(7)

Toto rozhodnutí souvisí s rozhodnutím ECB/2010/29 (5), které stanoví, že ECB a národní centrální banky vydávají eurobankovky. Rozhodnutím ECB/2010/29 se stanoví přidělování eurobankovek v oběhu národním centrálním bankám v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu ECB. Toto rozhodnutí dále přiděluje ECB 8 % z celkové hodnoty eurobankovek v oběhu. Při přidělování eurobankovek členům Eurosystému vznikají zůstatky uvnitř Eurosystému. Úročení zůstatků eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému má přímý dopad na příjmy každého člena Eurosystému, a proto by mělo být tímto rozhodnutím regulováno. Příjem ECB z úročení pohledávek uvnitř Eurosystému za národními centrálními bankami v souvislosti s jejím podílem eurobankovek v oběhu by měl být v zásadě rozdělován mezi národní centrální banky v souladu s rozhodnutím ECB/2014/57 (6) v poměru k jejich podílům v klíči upsaného základního kapitálu v témže účetním roce, kdy vznikne.

(8)

Čistý stav pohledávek a závazků uvnitř Eurosystému v souvislosti s eurobankovkami v oběhu by měl být úročen na základě objektivního kritéria, které definuje hodnotu peněz. V této souvislosti se za vhodnou považuje sazba pro hlavní refinanční operace, kterou Eurosystém používá při nabídkových řízeních na hlavní refinanční operace.

(9)

Čisté závazky uvnitř Eurosystému týkající se eurobankovek v oběhu by měly být zahrnuty do základny pasiv pro účely výpočtu měnových příjmů národních centrálních bank podle článku 32.2 statutu ESCB, jelikož odpovídají bankovkám v oběhu. Vyrovnání úroků ze stavu eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému bude mít proto za výsledek přerozdělení značné částky měnových příjmů Eurosystému mezi národní centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu ECB. Tento stav uvnitř Eurosystému by měl být upraven tak, aby umožnil postupné přizpůsobování rozvah a výkazů zisku a ztráty národních centrálních bank. Základem úprav by měly být hodnoty bankovek v oběhu každé národní centrální banky v období před zavedením eurobankovek. Tyto úpravy by měly platit každý rok podle pevně stanoveného vzorce po dobu nejvýše pěti let.

(10)

Úpravy stavu eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému byly vypočítány tak, aby vyrovnávaly významné změny stavu příjmů národních centrálních bank v důsledku zavedení eurobankovek a následného přerozdělování měnových příjmů.

(11)

Obecná pravidla stanovená v článku 32 statutu ESCB platí rovněž pro příjmy z odpisu eurobankovek, které byly staženy z oběhu.

(12)

Článek 32.5 statutu ESCB uvádí, že úhrnný měnový příjem národních centrálních bank se rozdělí mezi národní centrální banky v poměru k jejich splaceným podílům na základním kapitálu ECB. Podle článku 32.7 statutu ESCB je Rada guvernérů příslušná k tomu, aby přijala veškerá další opatření nezbytná k používání článku 32. To zahrnuje pravomoc zohlednit při rozhodování o přerozdělení příjmů z odpisu eurobankovek, které byly staženy z oběhu, další faktory. V této souvislosti vyžadují zásady rovného zacházení a spravedlnosti, aby byla zohledněna doba, po kterou byly eurobankovky stažené z oběhu vydávány. Klíč pro přidělování tohoto specifického příjmu proto musí odrážet příslušný podíl na základním kapitálu ECB a délku doby vydávání.

(13)

Stahování eurobankovek z oběhu je třeba upravit zvláštními rozhodnutími přijatými podle článku 5 rozhodnutí ECB/2003/4 (7).

(14)

V případě nákupů podle rozhodnutí ECB/2009/16 (8), rozhodnutí ECB/2011/17 (9) a rozhodnutí Evropské centrální banky (EU) 2015/774 (ECB/2015/10) (10), které se týká nákupů dluhových nástrojů vydaných ústředními, regionálními nebo místními vládami a uznanými agenturami a náhradních dluhových nástrojů vydaných veřejnými nefinančními podniky, by se mělo předpokládat, že vytvářejí příjem ve výši referenční sazby,

a)

„národní centrální bankou“ národní centrální banka členského státu, jehož měnou je euro;

b)

„úvěrovou institucí“ a) úvěrová instituce ve smyslu článku čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (11), která podléhá dohledu ze strany příslušného orgánu, nebo b) jiná úvěrová instituce ve smyslu čl. 123 odst. 2 Smlouvy, která podléhá kontrole, jež je srovnatelná s dohledem ze strany příslušného orgánu;

c)

„základnou pasiv“ výše pasiv v rozvaze každé národní centrální banky, blíže určených v příloze I tohoto rozhodnutí;

d)

„dnem přechodu na hotovostní euro“ den, kdy eurobankovky a euromince získají v členském státě, jehož měnou je euro, status zákonného platidla;

e)

„rokem přechodu na hotovostní euro“ období v délce 12 měsíců, které začíná v den přechodu na hotovostní euro;

f)

„stavem eurobankovek v oběhu uvnitř Eurosystému“ pohledávky a závazky vzniklé mezi národní centrální bankou a ECB a mezi národní centrální bankou a ostatními národními centrálními bankami v důsledku použití článku 4 rozhodnutí ECB/2010/29;

g)

„klíčem upsaného základního kapitálu“ podíly národních centrálních bank (vyjádřené v procentech) na upsaném základním kapitálu ECB, které pro národní centrální banky vyplývají z jejich váhy v klíči podle článku 29.1 statutu ESCB a které platí pro příslušný účetní rok;

h)

„eurobankovkami staženými z oběhu“ všechny nominální hodnoty nebo série eurobankovek, které byly staženy z oběhu na základě rozhodnutí Rady guvernérů přijatého podle článku 5 rozhodnutí ECB/2003/4;

i)

„dobou vydávání“ ve vztahu k nominální hodnotě nebo sérii eurobankovek období, které začíná dnem, kdy je první emise eurobankovek této nominální hodnoty nebo série zachycena v základně pasiv, a které končí dnem, kdy je v základně pasiv zachycena poslední emise eurobankovek této nominální hodnoty nebo série;

j)

„referenční sazbou“ poslední dostupná mezní úroková sazba, kterou Eurosystému používá při svých nabídkových řízeních na hlavní refinanční operace podle článku 6 obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2015/510 (ECB/2014/60) (12). Pokud probíhá více než jedna hlavní refinanční operace pro účely vyrovnání v týž den, používá se aritmetický průměr mezních sazeb operací, které probíhají souběžně;

k)

„odděleně vedenými aktivy“ výše aktiv v rozvaze každé národní centrální banky, blíže určených v příloze II tohoto rozhodnutí, která jsou protipoložkami k základně pasiv;

l)

„referenčním obdobím“ období v délce 24 měsíců, které začíná 30 měsíců přede dnem přechodu na hotovostní euro;

m)

„denním referenčním směnným kurzem“ denní referenční směnný kurz, který vychází z pravidelného každodenního slaďovacího postupu mezi centrálními bankami v rámci Evropského systému centrálních bank a mimo něj, jenž se obvykle koná ve 14:15 hodin středoevropského času (13);

n)

pojmem „odepsat“ odstranění eurobankovek stažených z oběhu z rozvahové položky „bankovky v oběhu“;

o)

„klíčem pro vydávání eurobankovek“ průměrný klíč upsaného základního kapitálu během doby vydávání nominální hodnoty nebo série eurobankovek stažených z oběhu;

p)

„harmonizovanou rozvahou“ (HR) harmonizovaná rozvaha, jak je upravena v příloze VIII obecných zásad Evropské centrální banky (EU) 2016/2249 (ECB/2016/34) (14).

a)

zlato, u kterého se předpokládá, že nevytváří žádný příjem;

b)

níže uvedené cenné papíry a dluhové nástroje, u nichž se předpokládá, že vytvářejí měnový příjem ve výši referenční sazby:

C = (K – A) × S

C

je vyrovnávací částka,

K

je částka (vyjádřená v eurech) pro každou národní centrální banku, která vyplývá z uplatnění klíče upsaného základního kapitálu na průměrnou hodnotu bankovek v oběhu během referenčního období, přičemž hodnota bankovek v oběhu znějících na národní měnu členského státu, jenž přijímá euro, se přepočítává na euro podle denního referenčního směnného kurzu během referenčního období,

A

je průměrná hodnota bankovek v oběhu během referenčního období (vyjádřená v eurech) pro každou národní centrální banku, přepočtená na euro podle denního referenčního směnného kurzu během referenčního období,

S

je níže uvedený koeficient pro každý účetní rok počínaje dnem přechodu na hotovostní euro:

a)

V den odpisu se rozvahové položky ECB a národních centrálních bank „bankovky v oběhu“ sníží o celkovou částku eurobankovek stažených z oběhu, které jsou dosud v oběhu. Za tímto účelem se skutečné částky eurobankovek stažených z oběhu, které byly dány do oběhu, upraví na poměrné částky těchto eurobankovek vypočtené podle klíče pro vydávání eurobankovek a mezi ECB a národními centrálními bankami dojde k vypořádání rozdílů.

b)

Upravená částka eurobankovek stažených z oběhu se odepíše z rozvahové položky „bankovky v oběhu“ a převede se do výkazů zisku a ztráty národních centrálních bank.

c)

Všechny národní centrální banky vytvářejí rezervu pro eurobankovky stažené z oběhu, u kterých se dosud očekává, že budou vyměněny. Výše rezervy se rovná podílu příslušné národní centrální banky na celkové výši rezervy vypočtenému pomocí klíče pro vydávání eurobankovek.